Pokud se zajímáte, kde jsem se naučil takto fotit, na jaké škole, od jakého učitele, tak vás asi zklamu. Naučil jsem se většinu sám. Něco málo jsem někde viděl a přišel, jak na to. Část toho, jak fotím, jsem vymyslel, neboť to dosud nikdo nedělal. Stále občas přicházím na nové věci.
Studoval jsem matematické modelování s prospěchovým stipendiem na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské. Ne, šprt nejsem, učil jsem se spíše velmí málo. Po třech letech jsem získal stipendium Bourse d’excellence Eiffel na studium v Paříži na École Centrale Paris, kde jsem dostudoval s titulem ekvivalentním MSc a poznámkou “trés bien” (něco jako vyznamenání) v oboru aplikovaná matematika.
Matematiku ovšem dělám jen okrajově, v rámci informatiky. Jsem seniorní softwarový architekt, a to je aktuálně můj hlavní příjem. Ovšem nedá se říct, že bych nepoužíval, co jsem se při studiu naučil, neboť to bylo především použití mozku, a to jsem doufám zatím nepřestal.
Matematika, studium ve francii a vývoj software mají společný faktor jazyky. Někdo by mohl nesouhlasit, ale to je jen neznalostí. Matematika je jazyk vhodný na popis zákonitostí vesmíru. Krom matematiky, programovacích jazyků a již zřejmé češtiny a francouzštiny mluvím též anglicky, a poněkud méně německy, rusky, španělsky, rumunsky.
Jako ostatně již zmíněné způsoby vyjadřování, tak i fotografie je způsob vyjadřování, tak to považujme za další jazyk. Fotografovat jsem začal kolem roku 2007, postupně krajinky, noční Paříž, portréty, “normální” studiové fotky, až kolem roku 2009 jsem začal s lightpaintingem (luminografie, též známé jako malování světlem), a v roce 2010 jsem začal svítit laserem. Napadlo mne to tenkrát, jako zlepšení svícení baterkou.